První setkání s klinickým psychologem: jdete na vyšetření, nebo na terapii? 

Průvodce tím, co vás čeká

Rozhodnutí vyhledat odbornou pomoc je často výsledkem dlouhého procesu. Ať už vás k psychologovi posílá váš ošetřující lékař nebo jste se rozhodli sami, je naprosto přirozené cítit před první návštěvou směsici obav a nervozity. "O čem budeme mluvit? Co po mně bude chtít? Bude mě soudit?"

Jako kliničtí psychologové děláme primárně dvě odlišné věci: diagnostiku (vyšetření) a psychoterapii (léčbu). Průběh vašeho prvního sezení se bude odvíjet právě od toho, pro kterou z těchto služeb přicházíte. Pojďme si v tom udělat jasno.

1. Prvních pár minut: papírování

Hned na začátku se pravděpodobně setkáte s trochou administrativy. Klinický psycholog je zdravotnický pracovník, takže vás čeká krátké vyplnění údajů a seznámení s informovaným souhlasem. V některých zařízeních s Vámi projde samotný psycholog, v jiných sestra či recepční.

2. Dvě různé cesty: Vyšetření vs. Terapie

Hned po úvodním seznámení se naše cesty rozdělí podle toho, s jakou "zakázkou" přicházíte.

Cesta A: jdete na klinicko-psychologické vyšetření (diagnostika)

Často vás sem posílá psychiatr, neurolog nebo praktický lékař s žádankou (např. kvůli podezření na ADHD, poruchu paměti, upřesnění diagnózy u úzkostí a depresí).

• Jak to probíhá: psycholog je zde spíše v roli detektiva. Sezení je více strukturované. Budeme se podrobně ptát na váš životopis, rodinnou anamnézu a průběh potíží.

• Co vás čeká: pravděpodobně budete vyplňovat dotazníky, řešit úkoly na paměť a pozornost, nebo pracovat s různými testy.

• Cíl: zjistit, "co se děje" a jak vám nejlépe pomoci. Výstupem je lékařská zpráva. Tento proces trvá obvykle jedno až dvě sezení.

Cesta B: jdete na první sezení psychoterapie

Přicházíte, protože se necítíte dobře a chcete na sobě pracovat, změnit své prožívání, zpracovat trauma nebo se naučit zvládat stres.

• Jak to probíhá: psycholog je zde v roli průvodce. Sezení je mnohem volnější. Prostor dostáváte hlavně Vy. Nehledáme hned přesnou "diagnózu", ale snažíme se porozumět vašemu světu.

• Co vás čeká: budeme si povídat o tom, co vás aktuálně trápí, co očekáváte od spolupráce a zda si "sedneme".

• Cíl: nastavit terapeutický cíl a začít budovat vztah. Terapie je dlouhodobý proces, ne jednorázová akce.

3. Co psycholog vlastně sleduje?

Možná vás napadne, jestli vás psycholog "rentgenuje" očima. Pravdou je, že si všímáme více věcí než jen vašich slov – a to u obou typů sezení. Děláme to však s cílem vám porozumět, ne vás hodnotit.

• U diagnostiky si všímáme, jak se soustředíte, jak řešíte úkoly, zda jste unavení, jak formulujete myšlenky. Pomáhá nám to doplnit výsledky testů.

• U terapie vnímáme vaše emoce, neverbální komunikaci, to, kdy se odmlčíte, nebo naopak kdy se rozzáříte. Pomáhá to v budování bezpečí.

4. Mýty vs. Realita

Kolem návštěvy psychologa stále koluje mnoho mýtů. Pojďme si ty nejčastější vyvrátit:

• Mýtus: musím ležet na pohovce.

  • Realita: ve většině ordinací budete sedět v pohodlném křesle naproti psychologovi. Je to rovnocenný rozhovor z očí do očí.

• Mýtus: psycholog mi bude číst myšlenky a uvidí do mě.

  • Realita: nejsme jasnovidci. Pracujeme jen s tím, co nám řeknete, a u vyšetření s tím, co ukážou standardizované testy.

• Mýtus: hned na prvním sezení dostanu "recept" na štěstí.

  • Realita: v terapii první sezení slouží k mapování. Řešení a úleva přicházejí postupně. V diagnostice získáte odpovědi, ale samotná léčba následuje až poté.

• Mýtus: testy jsou jako ve škole, můžu propadnout.

  • Realita: v psychologických testech neexistují správné a špatné odpovědi. Zjišťují jen to, jaký/á jste a jak funguje vaše psychika.

5. Jak poznáte, že je to "ono"?

Zatímco u diagnostiky je nejdůležitější odbornost psychologa, v psychoterapii je klíčový vzájemný vztah.

Po prvním terapeutickém sezení byste se měli cítit (v rámci možností) bezpečně a přijímáni. Nemusíte hned cítit obrovskou euforii – mluvit o problémech je náročné – ale měli byste mít pocit, že psycholog je člověk, kterému můžete časem důvěřovat. Pokud si "lidsky nesednete", je naprosto v pořádku najít si jiného terapeuta.

Pár rad na závěr:

• Nemusíte se nijak speciálně připravovat. U diagnostiky si jen nezapomeňte brýle či naslouchátko (pokud je nosíte) a zprávu od lékaře. U terapie stačí přijít takoví, jací jste.

• Je v pořádku být nervózní. Klidně to hned v úvodu řekněte: "Jsem hrozně nervózní, nevím, kde začít." Je to skvělý začátek rozhovoru.

První krok je vždy nejtěžší. Tím, že jste se objednali a přišli, jste už polovinu práce udělali za sebe. Teď už na to nebudete sami.