Když se strach stane vězením: Jak poznat, že vaše úzkost už překročila „zdravou“ mez?
Úzkost k lidskému životu patří stejně jako radost nebo smutek. Vlastně je to jeden z našich nejstarších a nejdůležitějších evolučních nástrojů. Bez ní by naši předkové nejspíš nepřežili setkání se šavlozubým tygrem a my dnes možná nepřežili přecházení rušné ulice.
Jak ale poznat moment, kdy se z užitečného "vnitřního alarmu" stane porouchané zařízení, které houká dnem i nocí bez zjevné příčiny? Kognitivně-behaviorální terapie (KBT), jeden z nejúspěšnějších směrů v léčbě úzkostí, nabízí jasná vodítka, jak rozlišit běžný stres od stavu, který už vyžaduje pozornost.
1. Účel versus paralýza
Zdravá úzkost nás mobilizuje. Pokud vás čeká důležitá prezentace nebo zkouška, mírné sevření žaludku a zvýšený tep vás donutí se lépe připravit a soustředit. Jakmile akce skončí, úzkost opadne.
Nezdravá úzkost nás paralyzuje. Místo abyste se na prezentaci připravili, nejste schopni kvůli myšlenkovému kolotoči ani otevřít počítač. Úzkost navíc trvá i dlouho poté, co stresor zmizel, nebo se objevuje zcela bezdůvodně.
2. "Katastrofizace" aneb když myšlenky nejsou objektivní
KBT se zaměřuje na to, jak naše myšlenky ovlivňují naše pocity. U zdravé úzkosti uvažujeme v rovině pravděpodobnosti ("Možná se mi to nepovede, ale svět se nezboří").
Problém nastává, když začnete katastrofizovat. Váš mozek začne vytvářet scénáře typu: "Pokud dnes udělám chybu, vyhodí mě z práce, nebudu mít na nájem, skončím na ulici a všichni se mi budou smát." Pokud těmto scénářům věříte stejně silně, jako by se už děly, vaše úzkost už není "zdravá". Váš vnitřní radar přestal rozlišovat mezi možným nebezpečím a jistou zkázou.
3. Past vyhýbavého chování
Tohle je klíčový koncept KBT. Nezdravou úzkost poznáte podle toho, jak moc vám začne zužovat životní prostor.
Přestáváte chodit do společnosti, protože se bojíte trapnosti?
Nejezdíte MHD, protože co kdyby se vám udělalo špatně?
Odkládáte telefony, protože ve vás vyvolávají napětí?
Krátkodobě se vám uleví (pocítíte úlevu, že jste se nepříjemné situaci vyhnuli), ale dlouhodobě tím svou úzkost krmíte. Mozku tím totiž potvrzujete: "Vidíš, přežil jsi jen díky tomu, že jsi tam nešel." Tím se kruh uzavírá a úzkost sílí.
4. Somatické příznaky bez lékařské příčiny
Úzkost není jen v hlavě, je v celém těle. Zdravá úzkost vyvolá krátký výkyv. Ta nezdravá se projevuje chronicky:
Dlouhodobé problémy se spánkem.
Tenzní bolesti hlavy nebo neustále ztuhlá šíje a ramena.
Trávicí potíže (tzv. "nervózní žaludek").
Pocit, že se nemůžete zhluboka nadechnout.
Pokud vám lékař potvrdil, že jste po fyzické stránce v pořádku, a přesto tyto symptomy pociťujete denně, je to jasný signál, že vaše psychika volá o pomoc.
5. Intenzita a délka: pravidlo 3–6 měsíců
Pokud pociťujete nadměrné obavy většinu dní v týdnu po dobu delší než několik měsíců a tyto obavy se týkají různých oblastí života (práce, zdraví, rodina, finance), mluvíme o stavu, který je dobré řešit s odborníkem.
Co s tím? (Pohled KBT)
Dobrou zprávou je, že úzkost je jedním z nejlépe léčitelných stavů. KBT učí lidi dvě zásadní věci:
Zpochybňovat své myšlenky: opravdu je ten nejhorší scénář pravděpodobný? Jaké mám důkazy pro to, že se to stane?
Postupné vystavování (expozice): místo vyhýbání se situacím se jim začneme v bezpečném tempu vystavovat. Tím mozek zjistí, že situaci zvládne a že "alarm" byl falešný.
Shrnutí: Kdy říct "dost"?
Úzkost přestává být zdravá v momentě, kdy už neslouží vám, ale vy sloužíte jí. Pokud diktuje, kam půjdete, s kým mluvíte a jak trávíte svůj volný čas, je na čase vyhledat terapeuta. Není to známka slabosti, ale naopak vlastní citlivosti a vnímavosti – poznat, kdy můj vnitřní systém potřebuje "přenastavit kalibraci".